Boeing - král nebes

Společnost Boeing je americká nadnárodní letecká firma, která byla v roce 1916 založená Williamem E. Boeingem v Seattlu, Washington. Boeing se v průběhu let neustále rozrůstá. V roce 1997 došlo k fúzi s konkurenční firmou McDonnell Douglas. Od roku 2001 se sídlo společnosti nachází v Chicagu, Illinois. Společnost se skládá z několika obchodních jednotek, jimiž jsou Boeing Commercial Airplanes (BCA), Boeing Defense, Space & Security (BDS), Engineering, Operations & Technology, Boeing Capital, a Boeing Shared Services Group. 

 

V březnu 1910 koupil v Seattlu William Edward Boeing Heathovy loděnice na řece Duwamish. Tyto loděnice se později staly jeho první leteckou továrnou. Společnost byla založena 15. července 1916 jako „Pacific Aero Products Co.“. Boeing, jenž studoval na Yaleově univerzitě, pracoval zpočátku v dřevařském průmyslu, kde zbohatl a získal znalosti o konstrukcích ze dřeva. Tyto znalosti se ukázaly jako neocenitelné v jeho následném konstruování letadel. Firma zůstala v Seattlu kvůli vysoké nabídce zdejšího jedlového dřeva. 15. června 1916 proběhl zahajovací let jednoho ze dvou hydroplánů B&W, který se stal prvním produktem Boeingu, a který byl postavený za asistence George Conrada Westervelta, inženýra amerického námořnictva. Boeing a Westervelt se rozhodli zkonstruovat hydroplán B&W Model 1 poté, kdy se proletěli v hydroplánu Curtiss, a uvědomili si, že by dokázali postavit lepší letoun. Většina z prvních letadel Boeing byly hydroplány.

 

9. května 1917 byla firma přejmenována na „Boeing Airplane Company“. Později téhož roku vstoupily Spojené státy do 1. světové války a Boeing si uvědomil, že americké námořnictvo bude potřebovat hydroplány pro trénink pilotů. Takže námořnictvu dodal dva nové Modely C do Pensacoly na Floridu. Námořnictvu se Model C zalíbil natolik, že objednalo dalších 50 kusů. Firma se přesunula do větší budovy známé jako Boeing Plant 1, která se nachází níže na řece Duwamish.

 

Když v roce 1918 válka skončila, na trhu se objevil přebytek vojenských letadel, která se začala používat pro komerční přepravu. Tato situace neumožňovala leteckým firmám vyvíjet nové letouny, a tak mnohé z nich zkrachovaly. Avšak jiné firmy, včetně Boeingu, se zčásti přeorientovaly na prodej jiného produktu. Společnost začala vyrábět prádelníky, pulty a nábytek.

 

O rok později vykonal svůj první let Boeing B-1. Tento létající člun dokázal přepravit jednoho pilota, dva pasažéry a poštu. V průběhu osmi let vykonával mezinárodní poštovní lety mezi Seattlem a Victorií, Britská Kolumbie. 24. května 1920 se uskutečnil první let Modelu 8. Jednalo se o první letoun, který prolétl nad vulkánem Mount Rainier.

 

V roce 1923 začal Boeing vést konkurenční boj s firmou Curtiss, která vyvíjela stíhací bojové letouny pro americké letectvo. Ačkoliv zakázku na letouny pro armádu vyhrál Curtiss, Boeing pokračoval ve vývoji svého stíhače PW-9. Tento stroj, spolu s Boeingem P-12, umožnil firmě stát se předním výrobcem stíhaček v průběhu příštího desetiletí.

 

V roce 1925 byl vyroben Model 40, který plnil funkci poštovního letadla pro vládu USA. O dva roky později byla verze zdokonalena na Model 40A, který byl schopen přepravit i dva pasažéry. Ve stejném roce firma založila leteckou společnost Boeing Air Transport, jež se o rok později spojila s Pacific Air Transport a Boeing Airplane Company. První poštovní let pro tuto aerolinii se uskutečnil 1. července 1927. Firma změnila své jméno na United Aircraft and Transport Corporation a v roce 1929 získala společnosti Pratt & Whitney, Hamilton Standard Propeller, a Chance Vought. O rok později koupila i aerolinii National Air Transport.

 

27. července 1929 se zalétával dvanáctimístný Boeing 80. Třímotorový letoun byl tak první, který Boeing vyvinul čistě pro osobní přepravu. Vylepšená verze 80A dokázala přepravit až 18 pasažérů.

V roce 1930 vznikl dolnoplošník Monomail, který byl určen pro přepravu pošty. Byl velmi rychlý a měl propracovanou aerodynamiku, která spočívala např. i v zatahovatelném podvozku. Ačkoliv se jednalo o převratný design, výkon motorů byl příliš slabý. Nakonec se vyrobily pouze dva kusy tohoto typu. O tři roky později firma vyvinula rychlejší, bezpečnější a snadněji ovladatelný Boeing 247. Ve své době neměl žádného konkurenta. Boeing 247 je první letoun v historii, který mohl v případě nouze letět pouze na jeden motor. V době nespolehlivých motorů to bylo velké plus tohoto stroje. Firma vyrobila 60 Boeingů 247 pro svoji dceřinou společnost United Airlines. Jenže zákon o přepravě pošty vzduchem z roku 1934 zakazoval, aby se letecká společnost a výrobce letadel nacházely ve stejné korporaci. Firma se tedy rozdělila do tří menších společností – Boeing Airplane Company (výroba na západě USA), United Airlines, a United Aircraft Corporation (výroba na východě USA), předchůdce United Technologies. Výsledkem toho bylo, že William Boeing prodal svůj podíl ve firmě a opustil ji. Claire Egtvedt, který byl do té doby prezidentem Boeingu, se stal i ředitelem. Věřil, že budoucnost firmy spočívá ve stavění větších letadel. V roce 1936 proto začala stavba továrny Boeing Plant 2, která měla lépe vyhovovat výrobě velkých letounů.

 

Krátce nato se společnost dohodla s aerolinií Pan Am na vývoji velkého hydroplánu, který by byl schopen přepravit cestující na transoceánských linkách. První let Boeingu 314 Clipper se konal v červnu 1938. V té době se jednalo o největší dopravní letoun s kapacitou 90 pasažérů při denních letech a 40 pasažérů při nočních. O rok později byla slavnostně zahájena pravidelná přeprava mezi USA a Velkou Británií. Následně byly otevřeny i další linky a Pan Am tak létal se svými Boeingy 314 po celém světě. Tentýž rok byly také dokončeny práce na modelu 307 Stratoliner, který měl jako první na světě přetlakovanou kabinu, takže mohl běžně cestovat ve výšce přes 6 000 metrů.

 

Během 2. světové války se Boeing zaměřil hlavně na výrobu bombardérů B-17 a B-29. Většina zaměstnanců byly v té době ženy, protože muži museli bojovat ve válce. V březnu 1944 byla výroba zvýšena na více než 350 letadel měsíčně. Kvůli neustále hrozícímu útoku ze vzduchu musely být továrny Boeingu pokryty zeleným maskováním. Během války se největší američtí letečtí výrobci rozhodly spolupracovat až do jejího konce. Bombardér B-17 tak vznikal na montážních linkách společností Lockheed Aircraft Corp. a Douglas Aircraft Co., zatímco B-29 montovaly firmy Bell Aircraft Co. a Glenn L. Martin Company.

 

Po válce byla většina objednávek na bombardéry zrušena a 70 000 lidí přišlo v Boeingu o práci. Firma se zaměřila na prodej modelu 377 Stratocruiser, což byl luxusní čtyřmotorový dopravní letoun vyvinutý z B-29. Nicméně, prodeje nedosahovaly takových hodnot, jak si Boeing představoval, a proto hledal náhradní možnosti, jak se vypořádat s krizovou situací. Úspěch přinesla úprava Stratocruiseru na C-97, který plnil funkci armádního nákladního letounu, a výroba KC-97 určeného pro doplňování paliva za letu.

Na přelomu 40. a 50. let Boeing vyvinul armádní letouny B-47 Stratojet a B-52 Stratofortress. Na počátku 50. let firma financovala projekt 367-80, který následně vedl k výrobě letounů KC-135 Stratotanker a Boeing 707. V polovině 50. let umožnily pokročilé technologie vývoj řady nových produktů. Jedním z prvních byla střela s krátkým doletem pro zneškodnění nepřítele. Později během Studené války Boeing využil znalosti z projektu střel s krátkým doletem a vyvinul střely s dlouhým doletem.

 

V roce 1958 se začal dodávat Boeing 707, první proudový dopravní letoun vyrobený ve Spojených státech. Výroba moderního letounu byla odezva na britský De Havilland Comet, francouzskou Sud Aviation Caravelle a sovětský Tupolev Tu-104, což byla první generace proudových letadel. Posílený úspěchem typu 707, přidal Boeing o několik let později vylepšenou verzi 720, která byla nepatrně rychlejší, avšak na úkor kratšího doletu.

 

V 50. a 60. letech se Boeing stal vedoucím lídrem ve výrobě malých turbínových motorů.  Vývoj benzinových turbínových motorů započal v roce 1943 a umožnil firmě navrhnout modely 502, 520, 540, 551 a 553. Až do ukončení výroby v dubnu 1968 Boeing vyrobil 2 461 motorů.

V roce 1960 získal Boeing firmu Vertol Aircraft Corporation a přeorganizoval ji na svoji divizi. O rok později Vertol vyrobil dvourotorový vrtulník CH-47 Chinook, který si udržel vůdčí pozici ve své kategorii do dnešních dnů. V roce 1964 také Vertol započal produkci stroje CH-46 Sea Knight. V prosinci pak Boeing představil proudový model 727, který vstoupil do komerčního provozu o tři roky později. 727 našel uplatnění nejen jako osobní letoun, ale také jako nákladní. Jednalo se o první komerční letadlo, které se mohlo pochlubit 1 000 prodanými kusy, o několik let později dokonce 1 500 kusy.

 

V roce 1966 požádal prezident Boeingu William M. Allen Malcolma T. Stampera, aby stál v čele výroby nového modelu 747. Ještě předtím, než mohla být výstavba největšího civilního letadla zahájena, musela být postavena největší továrna na světě. Tyto haly, které jsou v Everettu, se rozkládají na ploše o velikosti 40 fotbalových hřišť.

 

O rok později Boeing představil další model, tentokrát pro krátké a střední tratě, a to dvoumotorový 737. Slavnostní roll-out prvního obřího 747-100 se konal v roce 1968 v nové monstrózní továrně v Everettu, asi hodinu jízdy od domovského Seattlu. 747 je největší letoun, jaký kdy Boeing vyrobil.

Na počátku 70. let se Boeing potýkal s novou krizí. Program Apollo, na kterém se společnost velkou měrou podílela během předešlé dekády, byl téměř zcela zrušen. Boeing doufal, že se mu bude dařit alespoň na poli dopravních letadel. Jenže v té době nastala těžká ekonomická recese a letecké společnosti více než rok neobjednali u Boeingu žádný letoun. Navíc program na modernizaci modelu 747 byl o tři měsíce opožděn kvůli problémům s motory Pratt & Whitney. Další ránu společnost utrpěla v roce 1971, když se americký Kongres rozhodl zastavit financování supersonického projektu 2707, což měla být odpověď Boeingu na evropský Concorde. Firma musela propustit z 80 000 zaměstnanců téměř polovinu.

 

V lednu 1970 se uskutečnil první komerční let modelu 747. Tento slavný letoun kompletně změnil způsob přepravy osob na dlouhé vzdálenosti. V průběhu let byly vyrobeny i delší a modernější verze, které také mají prodloužené horní patro. Nejnovější přírůstek Boeing představil v roce 2010. Jde o verzi 747-8, která má zcela přepracovaný profil křídla a je osazena úspornějšími motory.

V roce 1983 se začala ekonomická situace zlepšovat. Boeing zhotovil tisící model 737. Jak osobní letecká doprava rostla, tak rostla i konkurence v oblasti výroby dopravních letadel. Týkalo se to zejména nově příchozího evropského výrobce Airbus. Společnost musela nabídnout nové letadlo, takže vyvinula jedno-uličkový 757, větší dvou-uličkový 767, a nové verze modelu 737. Důležitým projektem těchto let se stal Space Shuttle agentury NASA, kterému Boeing přispěl svými zkušenostmi získanými z éry Apolla. Společnost se podílela i na několika dalších vesmírných projektech a stala se prvním dodavatelem v rámci programu Mezinárodní vesmírné stanice.

 

V průběhu desetiletí se začalo produkovat několik vojenských projektů, včetně bombardéru B-2 Spirit, na jehož výrobě se Boeing podílel spolu s firmou Northrop Grumman. Když byl B-2 v roce 1991 na vrcholu své slávy, jednalo se o největší vojenský projekt Boeingu – zaměstnával na 10 000 lidí. První B-2 vyroloval z montážní haly v Palmdale v Kalifornii v listopadu 1988. První let vykonal o rok později 17. července.

 

Do výroby se též dostaly systém protivzdušné obrany a nová generace střel s krátkým doletem. V těchto letech byl Boeing velmi aktivní v modernizaci vojenských zařízení a ve vývoji nových. Zaměřoval se ale i na životní prostředí. Přispěl například při vyvíjení větrných elektráren a při experimentu s větrnými turbínami MOD-2 pro NASA a pro Ministerstvo energetiky Spojených Států, a s MOD-5B pro Havaj.

Boeing se stal jednou ze sedmi vybraných firem, které měly nabídnout nový Pokročilý taktický bojový letoun. Dohodl se proto na týmu s firmami General Dynamics a Lockheed, což znamenalo, že pokud by jedna z těchto společností byla vybrána, budou se ve finále na vývoji podílet všechny tři. Nakonec byl vybrán návrh Lockheedu, který vyprojektoval stroj F-22 Raptor.

 

V roce 1994 Boeing představil v té době nejmodernější dopravní letoun na světě – dvoumotorový 777 s kapacitou pro 300 až 370 pasažérů ve třech třídách, který měl zaplnit mezeru mezi 767 a 747. Jedná se o první dopravní stroj od Boeingu, který se ovládá systémem fly-by-wire, a byl koncipován částečně v reakci na vpády Airbusu na tradiční trhy firmy Boeing. 777 je také první stroj, který byl navrhován pouze za pomocí CAD systému CATIA. V polovině 90. let společnost zmodernizovala model 737 Classic na 737 Next Generation a učinila z něj tak nejprodávanější letoun v historii letectví.

 

V roce 1995 Boeing zveřejnil, že sídlo firmy na East Marginal Way South bude zdemolováno namísto celkové rekonstrukce a nahrazeno novým. Demolice proběhla v roce 1996, sídlem se dočasně stala přilehlá budova. O rok později už stálo nové ředitelství.

 

V roce 1996 Boeing získal letecké a obranné jednotky firmy Rockwell. Staly se z nich dceřiné firmy pojmenované Boeing North American. V srpnu 1997 Boeing odkoupil za 13 mld. dolarů firmu McDonnell Douglas a došlo k pojmenování na The Boeing Company. Nicméně, tento název Boeing oficiálně používá už od 21. května 1961. Následně po fúzi firem došlo i k přejmenování MD-95 na Boeing 717, a výroba MD-11 byla zredukována pouze na nákladní verzi. Poslední osobní MD-11 byl dodán v dubnu 1998 společnosti Sabena a poslední dva nákladní MD-11F byly vyrobeny během června a září 2000, a dodány Lufthanse Cargo 22. února a 25. ledna 2001. Poté Boeing představil svoji novou firemní identitu a upravil logo.

V září 2001 přesunul Boeing své hlavní sídlo ze Seattlu do Chicaga. Chicago, Dallas a Denver – ti všichni se chtějí stát novým domovem největšího leteckého výrobce – a všichni nabízejí balíčky v podobě mnohamilionových daňových úlev. Kanceláře společnosti jsou situovány ve čtvrti Fulton River.

 

10. října 2001 Boeing ztrácí na svého konkurenta Lockheed Martina v mnohamiliardovém kontraktu na Joint Strike Fighter. Boeingův stíhač nové generace X-32 byl zamítnut ve prospěch Lockheedova X-35. Boeing však i nadále pokračuje v dodávání dílů pro Mezinárodní vesmírnou stanici.

 

Po několika desítkách let, kdy byl Boeing číslo jedna ve výrobě dopravních letadel, se mu začala propadat půda pod nohama. V roce 2003 získal primární místo na trhu Airbus. Následně byl zrušen projekt Sonic Cruiser, letoun, který měl létat těsně pod hranicí rychlosti zvuku. Příčinou byly zejména útoky z 11. září, které otřásly leteckým průmyslem. Ceny ropy začaly tryskem stoupat a letecké společnosti začaly více hledět na úspory než na rychlost.

 

Poté Boeing obrátil svoji pozornost na vývoj zcela nového dopravního stroje – Boeingu 787 Dreamliner, který by mohl používat některé technologie vyvíjené pro Sonic Cruiser, ale s maximální efektivností. Na výrobních linkách se objevily nové verze modelů 737 a 777. Dreamliner se stal nejprodávanějším letounem v období před zahájením výroby. Zpoždění programu Airbus A380 také zapříčinilo, že některé letecké společnosti začaly vyhrožovat převedením svých objednávek z A380 na nový 747-8. Odpověďmi Airbusu na 787 se staly A350 a vylepšená verze A330. Program 787 začal mít problémy s dodávkami dílů a s novými technologiemi. Po více než dvouletém zpoždění se nakonec první let uskutečnil na konci roku 2009.

 

V roce 2004 skončila produkce Boeingu 757. Konečný počet vyrobených kusů se zastavil na čísle 1 050. Firma tak rozhodla poté, kdy nejdelší verze 737-900 začala modelu 757 konkurovat. Ještě tentýž rok společnost oznámila, že výroba posledního civilního letounu navrženého McDonnellem Douglasem, Boeingu 717, bude ukončena v roce 2006. Letounu 767 také hrozilo ukončení výroby, protože ho měl nahradit model 787, ale stále přicházející objednávky na nákladní verzi program prodloužily.

 

V květnu 2005 Boeing oznámil, že se svým konkurentem Lockheed Martinem vytvoří společný podnik United Launch Alliance. Nové spojení se stane největším dodavatelem raketových střel pro americkou vládu. Společný podnik získal povolení regulační orgánů a formování dokončil 1. prosince 2006.