Boeing - král nebes

Air Force One

"Air Force one" je oficiální volací znak letadel, které na své palubě nesou prezidenta Spojených států amerických. Letoun Air Force One představuje symbol úřadu amerického prezidenta a bezesporu patří mezi nejznámnější a nejfotografovanější letadla na celém světě.

Počátky
Historicky první cesta amerického prezidenta letadlem vedla do Casablancy v Maroku. V roce 1943 zde proběhla casablanská konference, na které spolu jednali Franklin Delano Roosevelt a Winston Churchil, o strategickém plánu dalších spojeneckých vojenských akcí. Roosevelt letěl čtyřvrtulovým hydroplánem Boeing 314 Clipper (Dixie Clipper) s posádkou americké letecké společnosti Pan Am. V roce 1944 požádal prezident Roosevelt o vytvoření Prezidentské letecké kanceláře, která by poskytovala pohodlnou leteckou přepravu jak pro prezidenty USA, tak pro jeho personál.

Prvním letadlem, vybraným pro přepravu prezidenta, se stal Douglas VC-54C Skymaster, přezdívaný Sacred Cow. S cestovní rychlostí 310 km/h dokázal urazit vzdálenost až 6 400 km. V jeho interiéru byl prostor pro odpočinek, radio telefon a zatažitelný výtah, který pomáhal vyzdvihnout Roosevelta na invalidním vozíku. Služby letadla stihl Roosevelt využít pouze jednou, v únoru 1945.

Po jeho smrti se stal prezidentem Harry S. Truman. V roce 1947 byl zakoupen nový letoun VC-118C Liftmaster zvaný Independence, což byla upravená verze Douglase DC-6. U něho byl poprvé použit rozlišovací znak na trupu - hlava orla bělohlavého namalovaná na nose letadla. Avšak jeho dolet pouhých 4 840 km byl po druhé světové válce nedostačující. Musel být nahrazen velmi brzy.

Roku 1953 ho vystřídala dvě letadla Lockheed C-121 Constellations (VC-121E). Mamie Eisenhower, manželka prezidenta Dwighta Eisenhowera, je pojmenovala Columbine II a Columbine III podle trvalky orlíček (anglicky columbine), což je oficiální květina státu Colorado. Constellation dokázal urazit vzdálenost až 8 700 km ve výšce 7 500 metrů. Od roku 1953 se také začal užívat prezidentský volací znak Air Force One. Příčinou byl incident, který se v tomto roce udál. Při jedné cestě mělo prezidentské letadlo volací znak "Air Force 8610". Naneštěstí, letadlo společnosti Eastern Airliners, mělo v tu chvíli stejné označení letu, tedy "8610". Aby již nikdy nemohlo dojít k záměně volacích znaků, bylo rozhodnuto o unikátním "Air Force One", který nemůže použít jiné letadlo na světě.
Na konci padesátých let začala být vrtulová letadla pomalá a nedostačující. K modernizaci napomohla i studená válka mezi USA a SSSR. Bylo nutné, aby Columbine byly nahrazeny proudovým letadlem s vyšší cestovní rychlostí.

Proudový věk
Tentokrát padlo rozhodnutí na firmu Boeing. V roce 1958 byly zakoupeny dva speciálně upravené Boeingy 707, označené jako VC-137C (registrace 26000 a 27000). Od této doby mají Air Force One jedinečné barevné schéma. Jacqueline Kennedy kontaktovala průmyslového designéra Raymonda Loewy, aby pomohl s návrhem livery i interiéru Boeingu VC-137.
Jako písmo navrhl typ Caslon. Na spodní straně trupu je leštěný hliník. Využil i dvou odstínů modré - břidlicovou modř související s rannou republikou a předsednictvím, a azurovou, která má reprezentovat přítomnost a budoucnost. Prezidentská pečeť byla přidána na obě strany trupu blízko nosu letadla, velká vlajka USA je na směrovce a na obou stranách trupu je také velkými písmeny napsáno "UNITED STATES OF AMERICA".
Loewyho práci se dostalo bezprostřední chvály jak od prezidenta, tak od tisku.
 
Až do této chvíle vozila letadla Air Force One prezidenty úspěšně tam i zpět. Až na jednu vyjímku. 22. listopadu 1963 přiletěl prezident John Fitzgerald Kennedy do Dallasu ve státě Texas. Jeho ochranka učiní na poslední chvíli osudové rozhodnutí - prezident projede městem v otevřené limuzíně. Na Dealey Plaza zazněly ve 12:35 hodin místního času výstřely. O půl hodiny později byl JFK prohlášen v Parklandské nemocnici oficiálně za mrtvého. V ten den splnilo Air Force One službu přepravovat prezidenty dvojnásobně. Vezlo rakev s tělem JFK a vice prezident Lyndon Johnson složil na jeho palubě ve výšce 10 000 metrů prezidentskou přísahu.

Boeing VC-25A
O 22 let později, za vlády Ronalda Reagana, byla objednána dvě nová letadla, která měla nahradil dosluhující Boeingy VC-137C. Požadavek byl, aby stroj mohl uletěl minimálně 6 000 mil a měl alespoň tři motory. V úvahu připadaly pouze dva letouny - Boeing 747 a Douglas DC-10. Nakonec byly objednány dva Boeingy 747-2G4B. Boeing vyrobil speciální verze s označením VC-25A. První letoun byl dodán 23. 8. 1990 (reg. 28 000, výr. č. 23824/679), druhý ho následoval 20. 12. téhož roku (reg. 29 000, výr. č. 23825/685). Mezitím skončilo Reaganovo funkční období a novým prezidentem se stal George H. W. Bush.

VC-25A jsou vybaveny zabezpečenými i nezabezpečenými telefonními linkami, počítačovými sítěmi, i zařízeními, které tajná služba neprozrazuje. Na palubě je plnohodnotná kuchyně, může zde vzniknout provizorní operační sál. Konferenční místnost, ze které mohou probíhat video konference, je po uzavření zvukotěsná. Na palubu se dostane jenom pár vyvolených a každý má své přidělené sedadlo. Běžný Boeing 747-200 uveze na své palubě až 450 pasažérů, VC-25 pouze sedmdesát. Letoun je vybaven 57 komunikačními anténami. V prezidentské části je soukromý pokoj pro odpočinek. Jedná se o "létající Bílý dům", takže všechno, co může prezident dělat v Bílém domě, může dělat i ve výšce 15 000 metrů nad zemí.
Obě letadla VC-25 mají svůj domov 17 km jihovýchodně od středu Washingtonu D. C., na přísně střežené vojenské základně Andrews v Marylandu, u 89. vzdušné letky. Vzletová hmotnost plně naloženého stroje přesahuje 376 tun. Má vytrvalost 14 hodin - za tu dobu obletí půlku světa a dopraví prezidenta, kam potřebuje.

Nejdramatičtější události se na palubě Air Force One odehrály po 11. září 2001. Prezident George W. Bush musel po útocích na WTC přerušit návštěvu Základní školy Emma E. Booker v Sarasotě na Floridě. VC-25 okamžitě vzlétl z Mezinárodního letiště Sarasota-Bradenton a letěl na leteckou základnu Barksdale v Louisianě. Hned poté nabral směr na leteckou základnu Offutt v Nebrasce. Druhý den vydal Bílý dům prohlášení. Bylo nutné takto jednat, protože zde bylo nebezpečí, že Bílý dům nebo Air Force One jsou také teroristickými cíly.
Když v roce 2009 skončilo prezidentu Bushovi druhé funkční období, VC-25 ho naposledy přepravil do Texasu. Pro tento účel dostal letoun volací znak Special Air Mission 28000 - v tu chvíli už totiž nevezl na své palubě prezidenta Spojených států. Podobnou "poslední cestu na palubě Air Force One" zažili i prezidenti Ronald Reagan a Bill Clinton.

27. dubna 2009 provedl VC-25 několik nízkých průletů nad New Yorkem kvůli focení nad Sochou Svobody. Tyto průlety však vyvolaly ve městě paniku a pobouření, protože každý má stále v živé paměti teroristické útoky. Celá událost vedla až k rezignaci ředitele Vojenské kanceláře Bílého domu.

Budoucnost
I přesto, že firma Boeing stále zdokonaluje vybavení a systémy obou VC-25, začalo se uvažovat o jejich nahrazení zbrusu novými stroji. Do hry vstoupili Boeing 747-8 a konkurenční Airbus A380. 28. ledna 2009 však francouzský Airbus oznámil, že tohoto programu se zúčastňovat nebude. Dnes už je tedy víceméně jisté, že novým Air Force One se v roce 2017 stane Boeing 747-8.