Boeing 777
Boeing 777 je dálkový široko-trupý letoun s dvěma proudovými motory, který se běžně označuje jako „Trojitá sedma“. Letadlo má přes 300 míst k sezení a dokáže uletět od 9 695 km do 17 370 km, v závislosti na modelu. Mezi jeho charakteristické rysy patří proudové motory s největším průměrem na světě (3,5 m), šest kol na každém ze dvou hlavních podvozků, a kruhový průřez trupu. Vývoj letounu byl konzultován s osmi předními leteckými dopravci. 777 byl navrhován jako náhrada za starší wide-body stroje a jako výplň mezery mezi 767 a 747. Jedná se o první fly-by-wire letadlo od Boeingu (systém umožňující ovládání letounu pomocí digitálních systémů) a je to také první komerční stroj konstruovaný pomocí počítačové technologie.
777 je vyráběn ve dvou délkách. Původní model 777-200, který vstoupil do provozu v roce 1995, byl o dva roky později následován verzí 777-200ER (Extended Range) s delším doletem. 777-300, který má trup delší o 10,1 m, začal létat v roce 1998. Model s prodlouženým doletem 777-300ER a varianta pro ultra-dlouhé lety 777-200LR (Longer Range), vstoupily do služby v letech 2004 a 2006. V roce 2009 pak začal létat zatím poslední model – 777 Freighter. Poslední tři zmíněné modely jsou osazeny motory General Electric GE90. Mají také prodloužené a zahnuté konce křídel, které umožní nižší spotřebu paliva. Všechny další modely jsou osazeny jednak motory GE90, Pratt & Whitney PW4000, a jednak motory Rolls-Royce Trent 800.
První společnost, která získala Boeing 777, byla United Airlines. Do července 2011, kdy mělo objednáno 60 zákazníků z celého světa na 1 242 letadel všech variant, bylo uskutečněno 949 dodávek. Nejběžnější varianta, kterou zákazníci objednávali, je 777-200ER se 415 dodanými letadly. Společnost Emirates provozuje flotilu slouženou z 90 strojů 777 a dalších 87 má objednáno. Jedná se tak o největšího operátora těchto modelů. Do prosince 2011 se staly pouze dvě nehody, kdy bylo zničeno kompletně celé letadlo, avšak bez jakýchkoli ztrát na životech.
Po roce 2000 se 777 stal jedním z nejprodávanějších modelů výrobce. Kvůli zvyšujícím se cenám paliva začaly letecké společnosti požadovat hospodárné letouny pro transoceánské lety. Přímými konkurenty jsou Airbus A330, A340 a vyvíjený A350.
Počátek
Na počátku 70. let se staly Boeing 747, McDonnell Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 TriStar první generací wide-body letounů. V roce 1978 Boeing představil tři nové modely: dvoumotorový 757, který měl nahradit zastaralý 727, dvoumotorový 767 pro soupeření s Airbusem A300, a třímotorový 777 koncept jako konkurenta pro DC-10 a L-1011. Středně-velké letouny 757 a 767 vstoupily na trh úspěšně díky upraveným podmínkám ETOPS. Tyto předpisy umožnily dvoumotorovým strojům, aby při přeletech nad neobydlenými oblastmi byly od nejbližšího letiště vzdálené tři hodiny letu. Díky tomu letecké společnosti začaly provozovat 767 na zámořských linkách. Od třímotorové 777 bylo později upuštěno, zejména z důvodu značné složitosti třímotorového designu, a navíc v marketingové studii favorizovaly varianty 757 a 767.
Na konci 80. let se blížil odchod do důchodu většiny DC-10 a L-1011, a letecké firmy začaly navrhovat jejich náhradníky. McDonnell Douglas pracoval na MD-11, prodloužené a modernizované verzi DC-10, zatímco Airbus vyvíjel A330 a A340. V roce 1986 Boeing představil návrh na prodlouženou verzi 767, předběžně pojmenovanou jako 767-X, která měla sloužit jako doplněk řady 767. Tento nový letoun, dnes označený jako 767-400ER, má delší trup, prodloužené a zahnuté konce křídel a modernější avioniku. Všechny ostatní prvky ale zůstaly zachovány ze starších modelů.
Letecké společnosti však návrh na delší 767 příliš nezaujal. Místo toho chtěly širší trup, flexibilní vnitřní uspořádání, možnosti použít letoun na krátké i mezikontinentální vzdálenosti, a nižší provozní náklady než by měla mít nová 767. Tyto připomínky leteckých dopravců byly velmi konkrétní, a tak Boeing přepracoval návrhy a v roce 1988 spatřil světlo světa plán na dvoumotorový 777.
Design
Bylo to poprvé, co se na vývoji letadla podílelo osm velkých leteckých dopravců – All Nippon Airways, American Airlines, British Airways, Cathay Pacific Airways, Delta Air Lines, Japan Airlines, Qantas a United Airlines. Tyto společnosti byly tak známy jako skupina "Working Together“. První setkání skupiny proběhlo v lednu 1990. Leteckým společnostem byl předán 23 stránkový dotazník, který měl za úkol zjistit, jak si jednotlivé společnosti představují nový stroj. V březnu 1990 rozhodl Boeing spolu s osmi dopravci o základní konfiguraci: kabina přibližně stejná jako v 747, kapacita do 325 pasažérů, flexibilní uspořádání interiéru, kokpit vybavený LCD obrazovkami Honeywell, fly-by-wire řízení, a o 10 procent nižší náklady na sedadlo na uletěnou míli, než mají A330 a MD-11. Bylo také rozhodnuto, že v kokpitu zůstane klasický knipl namísto sidesticku, který je používán ve všech strojích Airbus.
Křídla jsou navržena pod úhlem 31,6°, což umožňuje optimální cestovní rychlost 0.83 Mach. 777 má také jeden z největších podvozků – každá pneumatika 777-300ER z hlavního podvozku může nést náklad bezmála 27 tun. Letoun má tři nezávislé hydraulické systémy, přistát může bez problému jen s jedním.
14. října 1990 učinily United Airlines první objednávku na 34 strojů 777 v hodnotě 11 mld. dolarů. V továrně v Everettu vzniklo 240 designových týmů, každý se skládal ze 40 členů. Tyto týmy navrhovaly jednotlivé součásti nového letounu na 3D softwaru CATIA, který vyvinuly firmy Dassault Systemes a IBM. Tento systém umožňoval simulovat pohyb jednotlivých součástí anebo zjistit, zda při údržbě budou mít mechanici v dané části dostatek místa.
Pro výrobu musely být vyrobeny v Everettu dvě nové montážní linky v hodnotě 1,5 mld. dolarů. Byly vyvinuty nové výrobní postupy, včetně stroje umožňujícího otočit trup o 180°, aby pracovníci měli přistup k různým sekcím. 4. ledna 1993 se začala vyrábět první „Trojitá sedma“. Celkové investice do programu ze strany Boeingu činily přes 4 mld. dolarů, ze strany dodavatelů pak další 2 mld.
9. dubna 1994 vyroloval z továrny první Boeing 777 (reg. N7771) výrobního čísla WA001. V průběhu dne se konalo na 15 různých ceremoniálů a bylo pozváno 100 000 hostů. První let se uskutečnil 12. června pod vedením kapitána Johna E. Cashamana. Testovací lety probíhaly po dalších jedenáct měsíců a byly rozsáhlejší než kdykoli předtím. Devět letounů bylo testováno v nejrozmanitějších oblastech světa, od vyprahlé pouště na Edwardsově vojenské letecké základně v Kalifornii až po mrazivou Aljašku. 19. dubna 1995, po úspěšném absolvování všech testů, získal 777 osvědčení o letové způsobilosti od Federálního úřadu pro leteckou dopravu (FAA) a od Sdružení leteckých úřadů (JAA).
Kabina
Interiér známý pod názvem „Boeing Signature Interior“ v sobě zahrnuje oblé hrany, velké odkládací boxy nad hlavami a nepřímé osvětlení. V jedné řadě sedadel je možno mít vedle sebe šest (1. třída) až deset (ekonomická třída) míst k sezení. Signature Interior byl implementován také do 737NG, 747-400, 757-300 a novějších 767.
V roce 2003 Boeing představil novou odpočinkovou místnost pro posádku, která se nachází nad hlavní kabinou. Jsou v ní dvě místa k sezení a dvě palandy.
7. července 2011 firma oznámila, že uvažuje o nahrazení současného interiéru novou kabinou, která by byla podobná té v Boeingu 787. Snaží se tak standardizovat kabiny napříč všemi platformami Boeingu.
Varianty
Boeing používá dvě charakteristiky, které definují modely 777 – délka trupu a dolet. Délka trupu má vliv na počet cestujících a množství nákladu, který může být přepravován. Základem je 777-200, který byl v roce 1998 prodloužen na 777-300. Co se týče doletu, bylo letadlo rozděleno do tří kategorií, jež jsou definovány následovně:
- Trh A – až 7 800 km
- Trh B – 12 200 km
- Trh C – 14 400 km
777-200
První 777-200 byl dodán společnosti United Airlines 15. května 1995. První komerční let proběhl 7. června téhož roku na lince Londýn Heathrow – Dulles International Airport, Washington D.C. Dokáže uletět až 9 695 km a je určen zejména pro americké společnosti provozující domácí lety. Přímým konkurentem je Airbus A330-300.
777-200ER
777-200ER je určen pro Trh B, původně je známý pod názvem 777-200IGW pro jeho větší celkovou hmotnost (increased gross weight). -200ER má přídavné nádrže a je určený pro transoceánské lety. První -200ER byl dodán 6. února 1997 společnosti British Airways. Drží také rekord, kdy musel letět 177 minut pouze na jeden motor. Tato událost se přihodila 17. března 2003 nad Tichým oceánem společnosti United Airlines. Na palubě se nacházelo 255 pasažérů, letoun bezpečně přistál. Konkurentem je pro něj Airbus A340-300.
777-300
Verze s delším trupem, 777-300, je určena pro Trh A jako náhrada za 747-100/-200. V porovnání s těmito staršími 747 má o jednu třetinu nižší spotřebu paliva a o 40 procent nižší náklady na údržbu. Pokud je v konfiguraci pro jednu třídu, může vézt až 550 pasažérů. Je tak určený pro velmi vytížené japonské koridory. Kvůli délce je -300 vybaven pojezdovými kamerami, které umožňují pilotům dokonalé manévrování při pojíždění. První -300 získala Cathay Pacific 21. května 1998. Když v roce 2004 vznikla verze -300ER, všechny společnosti změnily objednávku modelu -300 právě na tu s prodlouženým doletem. -300 nemá žádného přímého konkurenta, ale nabízí se porovnání s Airbusem A340-600.
Specifikace
777-200LR
777-200LR, určený pro Trh C, se stal komerčním letadlem s nejdelším doletem na světě. Do služby vstoupil v roce 2006. Boeing ho pojmenoval Worldliner, aby vyzdvihl je schopnost spojit jakákoliv dvě letiště na planetě, ačkoliv se na něj vážou restrikce ETOPS. Je držitelem světového rekordu v nejdelším nonstop letu, kdy 9. listopadu 2005 dokázal uletět 21 602 km. Let z Hong Kongu do Londýna trval 22 hodin 22 minut. Během letu se v kokpitu vystřídalo osm pilotů. Na palubě se nacházelo 27 pasažérů – několik inženýrů od Boeingu, zástupci firmy General Electric a novináři. -200LR byl zamýšlen pro ultra-dlouhé lety jako například Los Angeles – Singapur. První Boeing 777-200LR byl dodán společnosti Pakistan International Airlines 26. února 2006. Nejbližší konkurent je Airbus A340-500HGW.
777-300ER
777-300ER je určený pro Trh B. Má nově navržený hlavní podvozek, zesílený přední podvozek a prodloužená křídla se zahnutými konci pro nižší spotřebu paliva. Získal přídavné nádrže a jeho motory GE90-115B jsou nejsilnější pohonnou jednotkou v komerční letecké dopravě – maximální tah činí 513 kN (stejné motory a nové konstrukční prvky mají také -200LR a 777F). -300ER uletí s plným zatížením zhruba o 34 procent větší vzdálenost než -300. Jako první získala -300ER Air France, a to 29. dubna 2004. Díky nižším nákladům a spotřebě předčil v prodejích svého největšího rivala – Airbus A340. Protože je osazen pouze dvěma motory, jeho provozní náklady jsou o 8 – 9 procent nižší, než u Airbusu A340-600. Několik aerolinií také požadovalo -300ER jako náhradu za 747-400 kvůli rostoucím cenám paliva. Největšími konkurenty jsou A340-600HGW a nově vyvíjený A350-1000.
777 Freighter
777 Freighter je verze sloužící k přepravě nákladu. Sdílí stejné prvky s verzí -200LR a jeho užitečné zatížení může být až 103 000 kg. Dolet činí 9 070 km, ale dokáže uletět i větší vzdálenost, pokud nese méně nákladu. 777F slibuje lepší ekonomiku provozu, než mají konkurenční Freightery. Slouží jako náhrada za starší 747-200F a MD-11F. První 777F získala společnost Air France 19. února 2009.
Přestavbu verze 777-200ER a -200 na Freighter začal Boeing studovat na počátku tisíciletí pod názvem 777 BCF (Boeing Converted Freighter). Firma o tom diskutovala s několika dopravci, včetně společností FedEx Express, UPS Airline a GE Commercial Aviation.
777 Tanker (KC-777)
KC-777 je navržena jako tanker verze Boeingu 777. V září 2006 Boeing zveřejnil, že započne výrobu KC-777, jestli o ni projeví zájem Letectvo Spojených států amerických. Tanker by byl schopen přepravit také náklad nebo personál. V dubnu 2007 však Boeing namísto toho nabídl vylepšenou verzi KC-767 Advanced Tanker.
Specifikace
Náhledy fotografií ze složky Boeing 777